Záměr naučné stezky předložil v létě 1999 Hornický spolek Barbora Jáchymov za podpory místní pobočky Konfederace politických vězňů v Karlových Varech, referátu životního  prostředí Okresního úřadu v Karlových Varech, kde tento získal značnou podporu a bylo mu pomoženo jej uskutečnit. K vlastní realizaci záměru přispěl i Klub českých turistů  v Karlových Varech.
Všem patří dík za tuto činnost.

Úvodní zastavení stezky, kde se dočteš jak a proč tábory vznikaly a co všechno na stezce uvidíš, je na historickém náměstí v horní části Jáchymova. Nedaleko je začátek „Křížové  cesty ke svobodě", která symbolicky znázorňuje Jáchymovské tábory 50. let. Jejím autorem je akademický sochař Roman Podrázský a byla vybudovaná v roce 1996.
Dále tu můžeš vidět i význačné historické stavby z různých staletí - budova, radnice, chrám sv. Jáchyma (původně evangelický, vybudovaný v letech 1534 - 1540, od  roku 1611 katolický, dne 31. 3. 1873 vyhořel, znovu byl v letech 1874-76 vystavěn dle návrhu architekta Josefa Mockera v novogotickém stylu), barokní sousoší Nejsv. Trojice z  roku 1703, nedaleko je i Mathesiuv dům a další památky.

Dne 23. listopadu 1945 byla podepsána „Dohoda mezi vládou Svazu sovětských socialistických republik a vládou Československé republiky o rozšíření těžby rud a koncentrátů v Československu, obsahujících radium a jiné radioaktivní prvky, jakož i o jejich dodávkách Svazu sovětských socialistických republik". K dohodě byl připojen Protokol, který upravoval Dohodu a zajišťoval její přísnou důvěrnost.
Na základě této dohody převedl Československý stát veškerý důlní majetek a právo těžby dnem 1. ledna 1946 na národní podnik Jáchymovské doly, zřízený vyhláškou ministerstva průmyslu ze dne 7. března 1946. Tento podnik podléhal zvláštnímu režimu utajování a ochrany a veškerá jeho produkce putovala do Sovětského Svazu. Veškeré podklady a rozhodování byly plně v sovětských rukou.
Uranové rudy z Československa pomohly překlenout kritické období projektu výroby sovětských atomových zbraní, kdy jejich nedostatek brzdil rychlý vývoj. První sovětská atomová bomba vybuchla u Semipalatinska dne 29. srpna 1949.
Sovětský Svaz se v Dohodě zavázal k všestranné technické pomoci pro výzkum a využití nalezišť. Avšak válkou vyčerpaná země, jakou byl v roce 1945 SSSR, neměla ani dostatek kvalitní báňské techniky a disponovala jen omezeným množstvím materiálu, který musel být navíc dopravován na velkou vzdálenost.
Poválečné Československo také nemělo potřebné výrobní kapacity na výrobu produktivních technik pro báňský průmysl nebo prostředky na nákup ze zahraničí.
Proto sovětští odborníci prosazovali východiska vyzkoušená a prověřená při výstavbě sovětského hospodářství. Tím nejvýznamnějším byla náhrada techniky člověkem a nízké produktivity jednotlivých pracovišť podstatným zvýšením počtu pracovníků.
Jedním z prvních opatření bylo vyjmutí horníků německé národnosti a jejich rodin z odsunu (k 2. červenci 1945 pracovalo v dolech 122 horníků). Zvýšil se i nábor lidí do dolů, kde byly prosazeny nadprůměrné platební podmínky, zvýhodněné zásobování potravinami i ošacením a přijatelné sociální podmínky. Sovětský svaz na to v počátcích i přispíval dovozem. Mnozí si ještě pamatují z této doby tzv. ruský přídavek.
Dalším opatřením bylo nasazení německých válečných zajatců a tzv. retribučních vězňů odsouzených československými soudy za spolupráci s nacisty.
Přesné počty německých zajatců nejsou známy, neboť spisovou evidenci si řídily orgány SSSR. Většinou byli soustředěni v táborech Eliáš, Bratrství, Rovnost a Svornost. V dostupných pramenech je citováno, že k 31. březnu 1946 je mezi dělníky uváděno 100 zajatců, roku 1947 jich zde pracovalo 1956, roku 1948 již 3663 osob a 30. září 1949 stále ještě 3370 osob. Ovšem je dochována „Informace pro bezpečnostní kolegium" vedoucího Správy TNP B. Pokorného kolegiu ministerstva národní bezpečnosti z 28. června 1950, kde je uveden údaj o 12.000 osobách. V posledním čtvrtletí roku 1949 dochází k jejich stahování a jsou postupně nahrazováni československými vězni. K 1. lednu 1950 jich v prostoru Jáchymova zbývá na 1500. Přesto někteří odcházejí až v průběhu roku 1950. To jsou již plně nahrazeni vězni „domácí"  produkce
Přibližná lokalizace všech 18 vězeňských táborů, které byly zřízeny v ČSR v letech 1949 - 1953 není problémem, i když později (jak sami na naší stezce uvidíte) byly likvidovány téměř beze stop.
Někdy mají názvy podle obcí, v jejichž blízkosti se nacházely (na Jáchymovsku Vykmanov I, Vykmanov II, Mariánská, v oblasti Horního Slavkova Ležnice, na Příbramsku Bytíz), častěji však podle šachet, v jejichž blízkosti byly zřizovány.
Na Jáchymovsku u šachty Bratrství (Ústřední tábor a Bratrství), u šachty Eliáš (Eliáš I. a Eliáš II), u šachty Rovnosti (v průběhu času byly také dva tábory stejného názvu Rovnost), u šachty Svornost (tábor Svornost), u šachty Barbora (tábor Barbora), u šachty Eduard (tábor Nikolaj). Také na Slavkovsku byla situace obdobná (Svatopluk, Prokop a XII ležely u šachet stejného názvu) a stejně tábor Vojna na Příbramsku.
Velice rychle byly tyto tábory zaplněny vězni, kteří byli nuceni k namáhavé vyčerpávající práci v podzemí. Avšak ani toho nebylo dost a nelidské poměry na táborech po práci nebyly výjimkou. Sami vězni byli v řadě případů svými vězniteli utvrzováni v přesvědčení, že jsou pouze „muklové" - muži určení k likvidaci.
Kolik vězňů prošlo Jáchymovskými lágry, tím peklem, které jim komunistický režim, hlásající rovnost mezi lidmi připravil, se přesně neví. Na jiném místě si uvedeme některá čísla.

Po vydání šlikovského horního řádu dne 2. srpna 1518, který dal dolování nějaký systém a řád a po povýšení Jáchymova na svobodné královské město 6. ledna 1520 za vlády krále Ludvíka II. Jagelonského, nastal rychlý rozmach důlní činnosti. Šlikové záhy poznali, že jim takto uniká značná část zisku a zahájili zákulisní jednání o povolení získat mincovní právo To se jim i za pomoci četných úplatků podařilo a od roku 1519 se nejdříve ve sklepení hradu Freudensteinu začaly razit hodnotné stříbrné mince (Joachimsthaler). Tyto mince ryzosti 931/1000 byly všude ochotně přijímány a staly se základem pojmenování měny USA - dolarů.
V letech 1520-28 za šlikovské éry převyšovala mincovní výroba 3 miliony tolarů. Samozřejmě se králi nelíbilo, že přišel o bohaté zisky. Dne 29. srpna 1526 při bitvě u Mohuče zahynul s králem Ludvíkem II. i Štěpán Šlik. Novým českým králem byl zvolen Ferdinand I. Habsburský a tomu se podařilo roku 1528 omezit práva Šliků. Byli jmenováni královští mincmistři a v letech 1534-36 postavena nová mincovna.
Ražba mincí v Jáchymově byla ukončena v roce 1670. Tolary byly hodnotnou měnou a lze je většinou poznat snadno, protože na jedné straně mince je vyražena postava sv. Jáchyma.
Od mincovny projdeme kolem historické Šlikovy horní budovy. Ve své době zde bylo sídlo horního úřadu, kde sídlili úředníci pověření dozorem nad stříbrnými doly. Po dřevěném krytém schodišti se dostaneš do areálu dolu Svornost.

Městský rybník (Stadtteich)
Rozvoj jáchymovského hornictví potřeboval množství dřeva a vody. Proto byl vybudován důmyslný systém kanálů a nádrží, které přiváděly vodu do dolů, ke strojům v dolech a úpravnách.
Nejznámější jsou tři rybníky, z nichž kolem dvou naše trasa také povede - Městský rybník, Špičácký rybník též zvaný Seidlův rybník cca. 10 minut od Abertamské křižovatky a Heinzův rybník v Eliášském údolí. Všechny byly založeny uměle v 16. století. Jsou známy údaje z 18. století, kdy se uvádí, že poskytují jáchymovským důlním závodům ročně 97 400 m3 vody. Úhrnná délka všech vodních struh činila 7 595 m.
V místě, kde se nacházíme býval tzv. Městský rybník (Stadtteich). Byl založen v roce 1552 v údolí Jáchymovského potoka podle plánů Antona Reisse a Jakuba Gensse.
Byl určen jako zásobárna vody pro pohon strojů v dolech v letním a zimním období, kdy bylo vody nedostatek. Výškový spád Jáchymovského údolí a příznivé rozmístění jednotlivých dolů dovolovalo dosažení naprosto hospodárného využití hlavního proudu pohonné vody, který byl usměrňován následujícím způsobem. Nejdříve byl veden na vodní kolo těžného žentouru dolu Vysoká Jedle, pak na vodní kolo stoupoven tohoto dolu, přičemž část se odváděla ke krytí spotřeby stoupoven a plavíren tohoto dolu, potom na vodní kolo těžného žentouru dolu Svornost, pak na vodní kolo stoupoven tohoto dolu a vodní kolo stoupoven a plavíren dolu Svornost, odtud na vodotěžná čerpadlová zařízení dolu Svornost a z nich teprve odtékala dědičnou štolou Danielovou do potoka.
Dne 29. dubna 1593 se rybník poprvé protrhl a způsobil velké škody ve městě. Znovu musela být postavena hráz rybníka.
V 19. století byly do rybníka sypány odpady hlušiny z blízkých štol. Když však zde po několika letech pomřely všechny ryby, bylo sypání hlušiny do rybníka městskou radou zakázáno. Šlo zřejmě o chemickou otravu ryb sloučeninami arzénu, vizmutu a kobaltu.
Roku 1930 zde bylo zřízeno městské koupaliště s idylickou lesní restaurací. Voda však bývala dost studená. Též se zde půjčovaly loďky k projížďce po rybníce.
Po druhé světové válce byl rybník nazván jezírkem.
Na jaře 1981 při jarním tání znovu došlo k protržení hráze rybníka. Nápor vody způsobil živelnou potopu v horní části Jáchymova.
Od místa bývalého rybníka pokračuješ okolo dvou bývalých provozních budov dolu Nikolaj na místo, kde stával tábor Nikolaj.

          Počátkem roku 1953 pracovalo v Jáchymovských uranových dolech na 15.000 vězňů, kolem roku 1959 stále ještě téměř 4.000. Zdá se být pravděpodobné, že každý druhý muž, vězněný v Československu v letech 1949 - 1960 prožil alespoň část svého trestu v některém vězeňském táboře, zřízeném v oblasti těžby uranu.
O stavu vězňů v táborech byl pravidelně informován ministr spravedlnosti Alexej Čepička. Od 10. srpna do 20. srpna 1949 se stav zvýšil o 794 osoby (z 2.087 na 2.881). Ke konci roku 1949 cca. 4.112 osob. Plán, že do konce roku 1949 má být na Jáchymovsku 5.500 vězňů nebyl splněn, neboť tábory ještě nebyly plně uvolněny německými zajatci. Bylo rozhodnuto, že do konce roku 1950 se musí zvýšit početní stav vězňů na 8.500 osob. K 31. 12. 1950 bylo zde skutečně umístěno 8.570 odsouzených. Vězni se sem dostávali podle toho, jak doly oznamovaly dokončení výstavby ubytovacích baráků, tak např. k 30. září 1950 zde bylo 6.989 vězňů.
Počátkem července 1951 zde bylo cca. 9.700 vězňů. Již 29. září 1951 bylo v táborech 10.974 vězňů (bez tábora Vojna). K 1. 3. 1953 činil 14.996 vězňů. Po amnestii ze 4. května 1953 se snížil počet o 4.035 vězňů a další údaj z 1. I. 1954 hovoří o 13.981 vězni.
V červnu 1951 bylo z 31.380 vězňů pracujících v ČSR 9.589 zaměstnáno v uranových dolech. Ve vězeňském ústavu Ostrov byli k 12. 3. 1952 zařazeni 12.623 vězni , mimo tábory 145 vězňů, celkem tedy 12.768 vězňů. Státně bezpečnostních vězňů (politických) do 3 let trestu bylo 1.222 (9,6%), od 3 do lO let 2.762 vězni (21,6%), nad 10 let 3.747 vězňů (29,3%. Méně početná skupina byla kriminálních vězňů - do 1 roku 1.236 (9,7%), 1-5 let 2.825 (22,2 a nad pět let 976 (7,6%).
Koncem srpna 1952 zde bylo kolem 8.000 vězňů politických (odsouzených státním soudem) a kolem 5.500 ostatních vězňů.
V oblasti Horního Slavkova končí nasazení vězňů již v roce 1955. Na Jáchymovsku nasazení vězňů končí v dubnu 1961.
Je prokázáno, že do roku 1961 poznalo bědný život v táborech ostrovského vězeňského zařízení kolem 65.000 lidí.
Pan Tigrid v jedné své knize uvádí tento údaj: „Pro údajné politické delikty bylo v období 1948 - 1953 odsouzeno přes 100.000 osob, z toho přes 40.000 osob k trestům delším 10 let". Oficiální údaje navíc uvádí, že v letech 1948 - 1960 bylo popraveno v ČSR z politických důvodů 234 osob, z toho do konce roku 1953  207 osob. Viz údaje publikované v MF Dnes dne 25. února 2000. Nachází se zde i jmenný seznam popravených.
O všech rozsudcích trestu smrti rozhodovaly příslušné stranické orgány, bezpečnostní komise ÚV KSČ, později politický sekretariát UV KSČ. V letech 1951 - 1954 schválil jenom politický sekretariát ÚV KSČ 148 trestů smrti. Viz: Pillerova komise I.
Nejtragičtější na tom je, že v řadě případů byli vězněni lidé, kteří se provinili jen tím, že byli nové vládě nepohodlní, chtěli žít ve svobodné zemi a podobně. Byli s nimi samozřejmě i lidé, kteří se sem dostali oprávněně - zloději, vrazi a jiní, ale ani tito si nezasloužili nedůstojné podmínky, kterými se lágry vyznačovaly. Na druhé straně byla i snaha režimu, co nejvíce politických deliktů zakrýt  kriminalisovanými činy.

Z místa, kde stával tábor Nikolaj budeš milý čtenáři pokračovat po silnici, po které pravidelně putoval „jáchymovský autobus" na místo bývalého dolu Eduard. Nyní se zde nachází středisko zimních sportů a základnu zde mají biatlonisté.

1949 - 134.951,5 kg
1950 - 281.360,0 kg
1951 - 527.176,8 kg
1952 - 816.300,0 kg
V každém případě z výše uvedených čísel jasně vyplývá, jak byla pro SSSR důležitá těžba v jáchymovském revíru hlavně prvních deset let po druhé světové válce.
Pro úplnost uvádím, že v knize Viléma Hejla: „Zpráva o organizovaném násilí" jsou uváděna ještě mnohem vyšší čísla.

Objem důlních děl v jáchymovském revíru : rok 1946 až 1964   1.102 866 m
Z místa bývalého dolu Eduard můžeš pokračoval podél Eliášského potoka k místu, kde v 50tých letech stál doslova největší důlní průmyslový komplex Jáchymovska.
Dojdeš na místo, kde stály během doby dva tábory s vězni. Byly tu ubytovny pro civilní zaměstnance, několik jam a štol, hlavně úpravna uranové rudy. Na komplex Eliáše těsně navazoval důl Rovnost s táborem a po potoku níže Eva a Adam. O rozsahu těžby dává tušit množství hald v okolí.

Eliáš II. krycí označení N
Tábor Eliáš II. byl převzat až 8. prosince 1950. Tohoto dne tu bylo umístěno 328 vězňů, koncem prosince již 618.
Výstavba nových táborů, zvláště pak Eliáš II., byla provedena velice nedbale. Baráky byly postaveny v hrbolatém terénu, který nebyl předem vůbec připraven. Roh jednoho z nich přesahoval nad řečiště bystřiny, proto musel být teprve dodatečně podložen betonovými rourami. Společný záchod byl postaven 6 metrů od kuchyně.Tábor byl vzdálen od šachty asi 300-400 metrů. Tábor Eliáš II. byl zrušen k 1. dubnu 1959.
Z prostoru Eliáše můžeš pokračovat po silnici podél potoka dál směrem na obec Mariánskou. Tato je vzdálena zhruba slabou hodinu chůze místy náročným terénem.

Trestanecký pracovní tábor byl zřízen dne 4. června 1949, kdy sem bylo posláno 209 vězňů z Vykmanova. Pracovali na šachtách Eva a Adam. Byl to druhý tábor v oblasti. Prvním velitelem se stal vrchní strážmistr SVS František Kozák.
Ke dni 20. 8. 1949 bylo v táboře 483 lidí, k 22. 10. 1949 435 trestanců, pro doly pracovalo 394 osoby.
Roku 1950 byly postaveny cely v klášteře na Mariánské. Vězněné střežili a vyslýchali příslušníci útvaru Jeřáb. O nelidských výsleších na Mariánské byla vydána řada svědectví. Vyšetřovací skupiny byly zrušeny pravděpodobně v první polovině roku 1951 a dále v pravomoci útvaru Jeřáb nebyly.
Na základě dohodnutých zásad převzetí Stanice SVS Ostrov do pravomoci ministerstva národní bezpečnosti ze dne 15. května 1951 došlo dne 28. 5. 1951 k předání táboru příslušníkům SNB. Počet předaných vězňů se uvádí 707 odsouzených. Tábor dál řídil Vězeňský ústav Ostrov.
Z NPT Mariánská pracovalo v uranových dolech v polovině roku 1959 709 odsouzených.
Tábor Mariánská byl zrušen postupně. O jeho velikostí a uspořádání si lze udělat představu ze zápisu o likvidaci barákového tábora Mariánská z 8. 4. 1960. V táboře bylo šest baráků ubytovacích, většinou o rozměrech 42,50 x 12,50 m, jeden administrativní o rozměru 12,50 x 31,20 m, kulturní, kuchyně stejné velikostí jako administrativní barák, dva baráky ošetřovny (7 x 12 m), kotelna (23 x 7,50 m), jedna korekce a strážnice o jedné místnosti. Rozměry kulturního baráku a korekce nebyly v zápisu uvedeny. Likvidace baráků probíhala podle záznamů ještě v prosinci 1960.
Pokud se nevydáš na Mariánskou, budeš muset pokračovat od Eliáše po značkách doleva. Půjdeš po dlážděné silnici zhruba půl hodiny do kopce směrem k dolu a táboru Rovnost. Cestou si vpravo před sebou určitě všimneš vysoké opuštěné budovy. Jedná se o jedinou provozní stavbu, která na Eliáši zůstala stát. Nacházelo se zde tzv. „turbo".

 V Československu se v padesátých letech ruda nezpracovávala. Ruda se u nás pouze drtila, třídila a odvážela k „našemu příteli nejvěrnějšímu" Sovětskému svazu.
Na Jáchymovsku zvlášť nebezpečným pracovištěm byla tzv. Rudá věž (Věž smrti) pracoviště lágru ve Vykmanově s krycím označením „L" elko. Byl to jeden z nejmenších táborů - stály zde dva baráky pro vězně. Jeden obývali pouze kněží, druhý političtí vězni, kteří se sem dostali za nejrůznější průšvihy na táborech (v řadě případů za pokusy o útěk). Tento tábor byl založen v únoru 1951.
Ruda se zde zpracovávala v přízemní budově s několikaposchoďovou věží. V přízemí byl velký mlýn, který měl velká kola s hnacími řemeny. Vše bylo bez ochranných sítí a kropení vodou. Kolem dokola byly uzamčené boxy, ve kterých byla složena čistá ruda. Svážela se tam ze všech šachet z celé republiky. Ruda se drtila ve velkém mlýně. Z velkého mlýna postupovala na jemnější mletí na malé mlýny. Tady se všichni, kteří tu pracovali, dostávali do bezprostředního styku s radioaktivním materiálem a vdechovali radioaktivní prach. Čistá rozdrcená ruda se dávala do plechových barelů asi padesát centimetrů vysokých (každý barel musel vážit minimálně 80kg) a ty se skládaly do řad, takzvaných partií, což bylo tak dvě stě padesát, tři sta barelů rudy určitého druhu. Partie se kompletovala v obrovské hale samospádovým systémem, kdy se barely seshora koulely po kolejích tam, kam byly koleje nastavené. Ostatní, méně kvalitní ruda, se volně nakládala na vagóny.
Tábor se skládal ze dvou baráků a malého domku se záchody. V táboře pracoval 3. 5. 1951 241 vězeň. K 1. 9. 1952 - 281 a 1. 3. 1953 - 304 odsouzení. V roce 1955 bylo v tomto táboře vězněno mnoho kněží. Když se k 26. květnu 1956 tento tábor, který fungoval také jako eskortní středisko, rušil, byli všichni duchovní v počtu 102 osoby z Jáchymovska odvezeni do jiných věznic.
Drtírna byla umístěna do vysoké budovy postavené z červených cihel. Dodnes stojí tato budova na pozemku Škodovky v Ostrově nad Ohří.
Velitelem Elka byl dlouhou dobu bývalý řezník Pibil, zvaný Šlachťák. Zastupoval ho Prkenný markýz a mezi známější dozorce patřil také pracovní neboli kádrový zástupce, vězni nazývaný Krokodýl.
Po vyjití svahu kopce po staré dlážděné cestě dojdeš na místo, kde stával nejdéle fungující tábor Jáchymovska.

Vydala:
         Místní pobočka KPV Karlovy Vary
Mathesiova 120. Jáchymov Telefon: 0164/ 911 881, 0164/ 842 359